06.06.2013 16:07:32 | Je živým inventářem prostějovského challengeru, byl na všech ročnících. Jak na uplynulých devatenáct ročníků Petr Flašar vzpomíná? „Turnaj prošel velkými změnami. Na prostějovském challengeru jsem od začátku, kdy to byl ještě základní turnaj, co se týče finančního ohodnocení. Postupem času jsme se dostávali z 25 tisíc USD na padesát a pak na stovku. Od toho se samozřejmě odvíjel i počet rozhodčích, které jsem musel zajišťovat. S tím se zvedala i úroveň turnaje a tím jsme potřebovali rozhodčí s vyšší kvalifikací. První rok se navíc hrál v hale, teprve potom se přešlo na otevřené dvorce. S otevřenými dvorci přešel další nárůst úrovně challengeru, který se zakončil stavbou zdejší střechy na centrálním dvorci. To nám neskutečně pomohlo a já nepamatuji rok, kdy bychom tuto střechu alespoň jednou nepoužili.“
Kolik musíte na turnaj zajistit rozhodčích? „Na turnaj v dnešní podobě potřebujeme třicet pět čárových rozhodčích, především kvůli úvodní kvalifikaci, která je hodně rozsáhlá. Z ATP jsou nominovaní čtyři empajroví rozhodčí zlatého, stříbrného a bronzového odznaku, já musím zajistit další rozhodčí z České republiky a Slovenska. Celkem tady máme osm empajrových rozhodčích, na kvalifikaci deset.“
A z jakých zemí přijíždějí na prostějovský challenger supervisoři? „V průběhu dvaceti let jsme tu měli několik supervizorů, namátkou ze Švédska, Německa, Brazílie, Chile, Portugalska a teď tu máme už tři roky Stephana Cretoise z Francie. Z empajrových tu máme rozhodčího, který pískal finále Grand Slamu, ten je z Austrálie a jmenuje se John Blom.“
Na který rok vzpomínáte nejraději a na který byste nejradši zapomněl? „Z mého pohledu, jako pravé ruky supervizora, musím zajistit všechny věci týkající se dvorců, aby se mohlo hrát. Kdy budou kurty k dispozici, zkoordinovat rozhodčí, sběrače, přesun zápasů, to vše je moje povinnost. Nejhorší je, když začne pršet, pak začnou nucené přesuny, přeorganizování, přehazování utkání. Program totiž musíme odehrát tak, jak je, protože je to zhuštěný program oproti ostatním challengerům o dva dny. Čili moc času nám nezbývá. Nemůžu však říct, že by byl některý ročník vyloženě špatný nebo dobrý. Zažili jsme zápasy do půl jedné v noci, včera do desíti, ale vždycky se to dohrálo. Nemůžu tedy říct, že bych na některý ročník vzpomínal rád a na některý ne. Hodně komplikované to bylo, když jsme hráli tři roky se ženami dohromady, to bylo opravdu hodně složité. Bylo tak potřeba zorganizovat více lidí, bylo více běhání a člověk se nezastavil. Mně to ale nevadí, mám to jako koníček a dělám to rád! To že vypadávají hráči je sice pro turnaj špatně, ale pro mě, jako šéfa rozhodčí je to pořád stejné.
Při vší té práci stíháte sledovat zápasy na dvorcích? „Včera večer jsem se například díval na Jirku Veselého a to byl moc pěkný zápas i z pohledu rozhodčích, kdy tam byly sporné míčky. Když se pak hraje na třech nebo dvou dvorcích, tak to už mám i čas to trochu sledovat.“
Máte v paměti nějaký pěkný zápas? „Loni se mi moc líbil Mayer, který pak nakonec celý turnaj vyhrál. To byly moc pěkné zápasy. Samozřejmě nemůžu zapomenout na ty dvě vítězství v řadě Honzy Hájka, jinak bych si asi musel vzít los a podívat se na to, kdo tu kdy hrál. Mnohdy jsem sice viděl jenom nějaký úsek, jak jsem se přesouval z kurtu na kurt, ale i to byly parádní zápasy.“
Hráči často zmiňují vysokou úroveň tohoto challengeru. Vy sám jste někdy měl možnost zažít zahraniční challenger? „To jsem bohužel neměl. Znám jenom české turnaje. Tady je ale obrovská výhoda, že je všechno na jednom místě. Hotel, trénink, kurty. To vše dělá tento turnaj výborným a špičkovým challengerem.“
